Arkadie, rok dvacátý, 2009/10

Ten rok jsem trávil v Arkadii mnoho času, několikrát měsíčně jsem navštívil některé z jejích pracovišť, jezdil jsem na společné výlety, na maličké chatě v Petrovicích, v tom nejmenším pokojíku, jsem vedle lidí z Arkadie nocoval. Měl jsem možnost pozorovat dokonale fungující organizaci a zároveň přátelskou a příjemnou společnost lidí, kteří jsou buď mentálně či tělesně postižení, nebo se rozhodli s těmito lidmi a pro tyto lidi žít. Spolu s šoféry jsem ráno svážel klienty na arkadijská pracoviště a odpoledne je rozvážel do jejich domovů, pozoroval jsem děti při hře i výuce, zaměstnance chráněných dílen při práci, klienty stacionářů při odpočinku, všechny při jejich rutinních povinnostech, při rehabilitaci a také ve chvílích svátečních a neopakovatelných. Setkávat se s lidmi se zdravotním postižením jsem zvyklý. Jako dítě jsem mnoho času trávil s tátou v dětské léčebně v Nových lázních v Teplicích a pohybovat se v této společnosti mi připadá naprosto samozřejmé. A přesto mě tito lidé nepřestávají dojímat pro svou zranitelnost a závislost na společnosti. Solidarita se slabými jedinci je výsadní vlastností člověka. Rád se pohybuji ve společnosti těchto lidí možná proto, že si pak připadám nějak víc člověkem.